Jedenáct kapitol knihy přináší mnohé poznatky neznámé i znalcům, samozřejmě v obsahu nejvíce získají regionální historici a kronikáři. Přispívají k tomu i zveřejněné výňatky z kronik "zúčastněných" obcí, z dobového tisku a navíc je využito i informací z děl Jana Krumbacha, předního historika československého letectví, dnes již bohužel nežijícího, například o konstruktérovi J. Lonkovi, zakládajícím členovi Východočeského Aeroklubu v Pardubicích (VAP) a tvůrci Zlinu Z. XII, za odbojovou činnost popraveném roku 1941 nacisty.
Historie VAPu je pak chronologicky rozdělena do příslušných kapitol, jejichž obsah nezapomíná opravdu na nic. Po vylíčení vzniku aeroklubu následuje jmenný výčet jeho členů působících v létech druhé světové války ve Velké Británii i členů, kteří se účastnili domácího odboje a byli popraveni. Celá pátá kapitola je věnována plachtařskému výcviku, ale pro kronikáře aeroklubu bude asi nejdůležitější kapitola šestá. Ta přináší podrobné okolnosti vzniku aeroklubu v Přelouči a údaje o přesunu pardubických letců do Podhořan, když se Pardubice staly vojenskou základnou. Přínosné je i líčení, mnohdy úsměvné, každodenního života plachtařů na novém působišti, hlavně z dob, kdy se ještě žilo v přídělovém systému, vše bylo na lístky a potrava se musela shánět všelijak. A ovšem není zapomenuto na "zlaté" české ruce, v dobách, kdy plachtař musel umět tesařinu, natěračské práce a musel si poradit i se starými motory.
Souhrnně o letecké sportovní činnosti, i o akrobacii a modelářství se zmiňuje kapitola sedmá a pamětníkům (a nejen jim) oněch časů se určitě zalíbí obsah kapitoly sedmé - v ní autor líčí "nepopsatelné" zážitky plachtařů a události, které mohly skončit nikoli úsměvně...
V deváté kapitole autor pokračuje vzpomínkami na něžné pohlaví, na značnou část z žen, v našem bezmotorovém poválečném létání působících. A jen na připomenutí - existovaly dokonce samostatné soutěže žen. Po malé procházce leteckými životopisy (kapitola desátá) končí kniha v kapitole následující vysvětlením části letecké teorie, pro plachtaře nutné, s praktickými příklady právě z Podhořan. Zajímavým a pro historiky cenným doplňkem v závěru publikace je výčet techniky v Podhořanech používané, větroňů i motorových letadel, včetně poznávacích značek. Představená kniha by neměla chybět žádnému nadšenci pro sportovní létání, především z řad plachtařů. A má i význam pro historiky letectví všeobecně. Lze si jen přát, aby podobných knih na našem trhu stále přibývalo.
Ing. CTIRAD BENEŠ (publikováno v L+K č. 1/2007)
Vršovský, Eduard: Jak jsme létali nad Železnými horami. Vydalo nakladatelství Studio Press, Čáslav 2006, pevná vazba, formát 160x225 mm), 228 stran, fotografická příloha. Cena neuvedena, možné objednat u zásilkových služeb Aeromedia (295,-Kč), v e-Obchodu po kliknutí - ZDE, či Magnet Press, Slovakia (421,-Sk).
