Neuvěřitelné je, že stroj se do země, odkud vzlétl k letu, kterým se on i jeho pilot zapsali do historie, vrátil doslova z "druhého konce světa". Na jaře 2008 totiž pracovníci leteckého oddělení muzea po dlouhém a obtížném detektivním pátrání zachytili stopu pamětihodného stroje až v dalekém Japonsku. Po navázání kontaktu s jeho již sedmým majitelem panem Muroim bylo při osobních rozhovorech pracovníků muzea přímo v Japonsku ve dnech 22. až 28. července 2008 upřesněno, že se opravdu jedná o "slavný" Rustův stroj a tehdejší majitel souhlasil s jeho bezplatným předáním do sbírek muzea.
Vloni 2. až 7. září byla slavná Cessna, která byla již od roku 2003 uložena rozmontovaná v hale, vlastněné panem Muroim, naložena na dva nákladní automobily, převezena do přístavu v Kawasaki nedaleko Tokia a uložena ve velkém námořním kontejneru. Odtamtud 16. září kontejner se vzácným strojem, naložený na kontejnerové lodi "Hanjin Budapest " vyplul na dalekou cestu do Hamburku, kam loď s vzácným nákladem bez problémů dorazila 15. října 2008.Dne 29. října loňského roku pak mohli pracovníci leteckého oddělení konečně v depozitáři muzea v Berlíně - Kreuzbergu otevřít kontejner se strojem, který doslova psal nejen leteckou historii. Po podrobnějším prozkoumání jeho stavu zjistili, že přes dlouholetý pobyt na otevřeném prostranství v Japonsku je letoun ve velmi dobrém stavu a potřebuje jen menší kosmetické opravy mírně omšelého stále původního nátěru a zbarvení.
Osudy stroje i pilota od chvíle, kdy Mathias Rust 13. května 1987 v 19.30 vzlétl se zapůjčenou Cessnou z klubového letiště Hamburger Luftsportverein v Hamburgu - Fuehlsbuettelu k letu, v letové knize zapsanému jako "okružní let přes Severní moře na trase Uetersen - Westerland (ostrov Sylt) - Shetlandské ostrovy- Reykjavík (Island) - Bergen (Norsko) - Helsinky (Finsko), by vydaly na román. Po velmi pravděpodobné návštěvě zmíněných etapových letišť pilot se strojem 25. května 1987 přistál na letišti Helsinky - Malmi. Odkud 28. května kolem poledne vzlétl směrem k hranicím Svazu sovětských socialistických republik. Cílem jeho drzého letu, nahlášeného finské letové kontrole jako "let do Stockholmu" bylo v den, který je v SSSR Dnem pohraničních vojsk, hlavní město SSSR - Moskva!To ovšem znamenalo "maličkost" - překonat s pomalým letounem, letícím maximální rychlostí 222 km/hod s doletem 815 kilometrů, zdánlivě velmi sofistikovaný několikanásobně jištěný systém sovětské protivzdušné obrany, která byla navíc již smutně proslulá sestřelem dopravního Boeingu 747 Korean Airlines stíhacím strojem Suchoj Su-15 u ruského poloostrova Sachalin dne 1. září 1983 (při sestřelu korejského stroje na lince KAL 007 zahynulo 269 osob na jeho palubě včetně celé osádky).
Přesto se stalo neuvěřitelné. V týž den kolem sedmé večer byli četní turisté i obyvatelé Moskvy, kteří v té době byli na Rudém náměstí, velmi překvapeni malým bílým hornoplošníkem, který čtyřikrát zakroužil nad náměstím a poté po pěti a půl hodinách letu hladce přistál na místě zvaném Vasilevskij spusk poblíž chrámu Vasila Blaženého nedaleko náměstí. "Neměl to tak těžké, letěl nízko podél železniční trati z Leningradu do Moskvy," dodal zajímavý postřeh tehdejší šéfredaktor německého leteckého časopisu "Aerokurier" Volker Thomalia. Z letounu s německou civilní značkou vystoupil mladý muž a začal zájemcům rozdávat své autogramy. "Původně jsem chtěl přistát přímo v Kremlu, ale tam i na náměstí, kde bylo velké množství lidí, bylo málo místa na přistání", řekl později novinářům Rust.Velmi zajímavé že jeho let nesprávným směrem zaregistrovaly již finské civilní radary. Rust ale na výzvy finských kontrolorů reagoval vypnutím veškerého komunikačního zařízení na palubě stroje a z finských radarů zmizel v oblasti Sipoo. Ve 14.29 jej nad Estonskem objevily radary sovětské protivzdušné obrany (PVOS) a protože nereagoval na výzvu k identifikaci pomocí IFF, byl označen jako Objekt 8255.
Postupně byl jeho let "stopován" radary tří divizí PVOS, ve 14.48 pilot jednoho z hotovostních MiGů 23 objevil u města Gdov "nízko letící bílý sportovní letoun, podobný Jaku 12", ale nedostal svolení k útoku na něj. Obdobná situace, kdy kontroloři v radarových stanicích PVOS pokládali Rustův stroj za vlastní (!) se opakovala ještě několikrát. Poblíž Moskvy, která již spadala do oblasti. "hlídané" centrální divizí PVOS, došlo dokonce ve chvíli Rustova průletu nad letištěm Šeremeťjevo k vypnutí celého zdejšího systému PVOS a zákazu letů v oblasti letiště, právě v době, kdy zde prolétal Rustův stroj!
Rust (na snímku ze současnosti) byl zatčen teprve po dvou hodinách pobytu na Rudém náměstí a 4. září odsouzen za chuligánství, ilegální narušení sovětských hranic a mezinárodních leteckých předpisů na 4 roky nucených prací. V moskevském vězení Lefortovo si ale "odseděl" jen 432 dny a 3. srpna 1988 se po jednáních tehdejšího západoněmeckého ministra zahraničí Hanse Dietricha Genschera a předsedy Nejvyššího sovětu SSSR Andreje Gromyka vrátil do NSR běžnou dopravní linkou. Jeho drzý 700 km dlouhý let měl v sovětských ozbrojených silách za následek dosud nevídané zemětřesení - Michail Gorbačov téměř okamžitě odvolal ministra obrany Sergeje Sokolova, velitele PVOS Alexandra Koldunova a dalších 2000 důstojníků, z nichž většina nepodporovala jeho reformy.Neuvěřitelné byly také další osudy stroje, s nímž uskutečnil let. Již 24. června 1987 jej šéf aeroklubu v Hamburku Frank J. Hansen za 160 tisíc marek prodal firmám Azuma Royal a MCM, které jej chtěly užívat k reklamním letům nad Německem. Dne 19. října téhož roku v 15. 27 dosedla Cessna, pilotovaná Wilhelmem Hohlnagelem, opět v Hamburku.
Později byl stroj vystaven při příležitosti konání mnichovské olympiády, v listopadu jej koupil Francouz Paul - Loup Sulitzer. V září 1988 byl stroj odepsán z německého leteckého rejstříku (po návratu již nelétal, neboť vláda NSR nechtěla provokovat SSSR) a zamířil do Japonska, kde jej zakoupil tam žijící íránský obchodník. Později, zřejmě na počátku devadesátých let stroj koupil majitel sportovního klubu ve městě Utsunomiya 100 kilometrů od Tokia pan Ohashi a vystavoval jej až do roku 2003 jako atrakci před svým klubem. Když zkrachoval, letoun, kterému japonské úřady odmítly vystavit "letové papíry", koupil poslední majitel pan Muroi. Nejslavnější z přibližně 43 tisíc vyrobených Cessen 172 tak již navždy našla své místo v muzeu.
(zp)
